V úterý 25. srpna 2015 se na PSJG uskutečnila pro pedagogy naší školy neobyčejně inspirativní přednáška RNDr. Daga Hrubého nazvaná Školství v proměnách věků. Již sama osobnost přednášejícího slibovala nevšední zážitek. RNDr. D. Hrubý je znám jednak jako vynikající matematik a chemik (přesněji však polyhistor, jenž se vedle přírodních věd zabývá mj. filosofií, historií, hudbou či literaturou), jednak jako kantor tělem i duší. Výjimečnost jeho osobnosti může alespoň z části naznačit široký okruh profesních aktivit – je místopředsedou Jednoty českých matematiků a fyziků, členem Ústřední komise Matematické olympiády, je členem komise pro vzdělávání učitelů, Také je členem pracovní skupiny Akreditační komise ČR pro matematiku a informatiku. Rovněž působí jako externí spolupracovník Katedry didaktiky matematiky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Dlouhá léta pracoval v komunální politice, byl členem rady a členem zastupitelstva města Jevíčko a byl členem výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost Pardubického kraje. Dlouhých dvacet let po listopadu 1989 řídil Gymnasium v Jevíčku.
Přednášku, které se účastnili také doc. RNDr. Pavel Pražák, PhD. (Fakulta informatiky UHK), a prof. RNDr. František Kuřina, Csc. (Přírodovědecká fakulta UHK), uvedl ředitel PSJG PhDr. Ladislav Bartůška. Přesně vystihl to, co pak následovalo, slovy, že když tuto přednášku slyšel, hned věděl, že bychom ji měli být přítomni i my. Vlastní přednáška byla fascinující jak hloubkou odborné erudice RNDr. D. Hrubého, tak jeho smyslem pro humor a nadsázku. Zúčastněným kantorům muselo být hned jasné, čím přednášející léta strhával své studenty. Schopnost nahlížet věci z různých stran, klást si neotřelé otázky („v dobré škole jsou kladeny i otázky, na něž nejsou známy odpovědi“), vidět věci v souvislostech a jejich složitosti či komplexnosti, kreativita, inteligentní slovní humor (blízký nejlepším časům Divadla Járy Cimrmana) i úsilí porozumět podstatě a smyslu bytí (ta stálá otázka „proč?“, která odlišuje člověka od světa zvířat), uchvátily jistě i mnohé z dospělých posluchačů. Srdce kantorů jistě potěšilo konstatování, že podle tisícileté evropské tradice má sloužit škola k zušlechtění lidstva, ne k profesní přípravě „výrobních ekonomických jednotek“ či jakéhosi „lidského kapitálu“. Jako z jiného světa mohla zapůsobit slova bavorských osnov, jež uvádějí, že gymnasium „je školou pro ty mladistvé, kteří se mimořádně projevují jako duševně čilí, chtiví učení a plní fantazie“.
Dvouhodinovou přednášku nabitou fakty i nápaditými postřehy samozřejmě nelze vtěsnat do krátkého článku. Něco málo snad lze zmínit. Fascinující byl vhled do dějin pedagogiky, resp. českého školství či maturitní zkoušky. Velkou vypovídající hodnotu měly statistické přehledy. Jak jinak se najednou jeví otázka všeobecného vzdělání (často u nás pojímaného jako příliš rozšířené) v porovnání se zeměmi OECD (ČR zaujímá předposlední příčku co do počtu absolventů všeobecně vzdělávacích programů na úrovni SŠ). Velmi podnětně se přednášející zabýval kritikou neoliberálního přístupu ke vzdělávání i nebezpečím, které představuje pro evropskou společnost. RNDr. D. Hrubý neopomněl ani otázku nezaměstnanosti ve vztahu k vzdělání (absolventi gymnasií dlouhodobě vykazují nejnižší míru nezaměstnanosti) či paradoxů vzdělanostní společnosti. Výčtem jednotlivých otázek přednášky ovšem naprosto nelze vystihnout její obsah. Proto na závěr citujme slova Karla Čapka z Místa pro Jonathana, jež na přednášce (a ani trochu náhodou) také zazněla:
„Pro učitele gymnázií je nejdůležitější, aby měli stálý styk s vědou, filosofií, uměním a praktickou činností. Bez tohoto styku se stává učitel řemeslníkem, spěje k formalismu a klesá na úroveň učebnice. Učitel bez všeobecného kulturního nadhledu má tendenci žáky přetěžovat. Profesor odborník v dobrém slova smyslu, ten, který svou látku miluje a sám si ji stále myšlenkově zpracovává a rozšiřuje, který si své hodiny pečlivě připravuje, který svou nauku považuje za tak krásnou a životu potřebnou, že poctivě hledí žákům podat z ní to nejcennější a ideově nejvyšší, je dobrý a dokonalý pedagog, i kdyby koktal a byl prchlý jako švec; a pravím, žáci ho budou milovat a poslouchat jako božího slova.“
Mgr. Jiří Aubris